Marthe Riasten (*873 - † 927 - zemřela stářím, jako jediná nebyla z rodu nesmrtelná)
Haifa Iwee (*914)
Ethan Riasten (*924 - † 1674 - podlehl zraněním v jedné z klanových bitev, známá jako ,,Bitva o Muhariyu")
Dylan Riasten (*910 - † 1812 - zabit vlkodlakem v jedné z klanových bitev, známá jako ,,Bitva o Andhäkäru)
Logen Brenner (* 1598 - † 1897 - zabit Clementine Handal-Hakimi)
Luke Riasten Handal-Hakimi (*1793)
Holly Brenner (*1725 - † 1812 - zabita vlkodlakem v jedné z klanových bitev, známá jako ,,Bitva o Battagliu")
Leon Brenner (*1725 - † 1812 - zabit jedním z členů protějšího klanu při klanové bitvě, známá jako ,,Bitva o Battagliu")
Ryan Riasten (*1730 - † 1740 - zabit společně se sestrou Melissou lovcem)
Melissa Riasten (*1732 - † 1740 - zabita společně s bratrem Ryanem lovcem)
Wyatt Ayress-Riasten (*1704 - † 1812 - zabit lovcem)
Jenna Riasten (*1002)
Miriam Brenner (*1605)
Bryan Riasten Handal-Hakimi (*906)
Rachelle Riasten (*1937 - † 2002 - zabita vlčím jedem)
Tim Ayress-Riasten (*1907)
Jeremy Riasten (*1856 - † 1990 - zabit vlčím jedem)
Mehdi Ayress-Riasten (*1984 - † 2010 - mučena a následně zabita Clementine Handal-Hakimi)
Joey Brenner-Riasten (*1892)
Thomas Riasten (*1894)
Lorelain Riasten (*1894)
Mirrala Riasten (*1896)
Nathan Riasten (*1996)
Megan Riasten (*1997)
Mayameen Amani Riasten Handal-Hakimi (*1898)
Pansy Ayress-Riasten (*1899 - † 2014 - zabita Clementine Handal-Hakimi)
Amy Ayress-Riasten (*2008)
×
Imane Handal-Hakimi (*886 - † 2007 - padla v bitvě o Hannoverské sídlo, známá jako ,,Bitva o Hannover")
Clementine Handal-Hakimi (*916 - † 2014 - zabita Haifou Riasten jako pomsta za vraždu její dcery)
Trixxy Handal-Hakimi (*1019 - † 2015 - zemřela v Xeniasu při zemětřesení)
Aaron Riasten Handal-Hakimi (*1486 - † 2007 - mučen v Hannoveru a následně převezen do Mnichova, kde byl upálen za zradu k rodině Riastenů)
Abby Handal-Hakimi (*1489 - † 2007 - padla v bitvě o Hannoverské sídlo, známá jako ,,Bitva o Hannover")
Darrel Handal-Hakimi (*1501 - † 2007 - padl v bitvě o Hannoverské sídlo, známá jako ,,Bitva o Hannover")
Barbara Handal-Hakimi (*1753 - † 2008 - podlehla zraněním způsobené Jennou Riasten)
Elinor Handal-Hakimi (*1762 - † 2009 - zabita lovcem)
Jared Handal-Hakimi (*1798 - † 2007 - padl v bitvě o Hannoverské sídlo, známá jako ,,Bitva o Hannover")
Felicity Handal-Hakimi (*1800 - † 2007 - upálena v Mnichově stejně jako její strýc Aaron)
Mike Handal-Hakimi (*1854 - † 2011 - zabit neznámým vlkodlakem z jiného rodu)
Philip Handal-Hakimi (*1906 - † 1995 - podlehl zraněním způsobené Lukem Riastenem)
Tedd Handal-Hakimi (*1996 - † 2010 - zabit v souboji s Thomasem Riastenem)
Lucy Handal-Hakimi (*1998 - † 2010 - zabita v souboji s Lorelain Riasten)
Nicolle Handal-Hakimi (*1999 - † 2010 - podlehla zraněním způsobené Lorelain Riasten)
Zack Handal-Hakimi (*2000 - † 2010 - podlehl vlčímu kousnutí způsobené jeho sestřenicí M. Amani Riasten H.-H.)
Nikky Handal-Hakimi (*2001 - † 2013 - zabita lovcem)
¤
Temný les poblíž Hannoverského království. Většina toho, co se stalo v království, se odehrávalo v menší vesničce poblíž lesa, ale jeden případ byl výjimkou. Lidé z vesnice věděli o ženě, která žila v lese v malé skromné chatrči, nevěděli však její tajemství - tajemství toho, že ovládá temnou magii. Žena žila sama a jak stárla, stýskalo se jí po pozornosti, toužila po někom, kdo by s ní trávil všechny chvilky, byl jejím věrným přítelem a ona mohla jednoho dne zemřít s tím, že měla alespoň někoho, kdo v jejím mizerném životě stál vždy při ní. Žena se odvážila k riskantnímu kouzlu, kouzlu které mělo vytvořit krvelačnou bestii, která bude prahnout po krvi. Žena byla natolik zaslepená samotou a neuvědomila si, jaké by to mělo následky, i přes to kouzlo zkusila a jako každé kouzlo, které udělala, se i toto povedlo úspěšně. Kouzlem vytvořila rozkošné děvčátko kterému hned podlehla. ,Kouzelné' děvče bylo jako ostatní děti ve vesnici - učila se, zkoumala nové věci, hrála si, naslouchala starým příběhům z minulosti, .. jedinou výjimkou bylo to, že nebyla člověk. Děvče stvořené kouzlem nemohlo na slunce a ženě až později došlo, že stvořila vampýra, predátora lačnícím pouze po krvi, vraha lidí. Až po té době se jí v hlavě ukázali následky, co by se mohlo stát, kdyby děvče narazilo na vesnici obývající lidmi. Aby přešla riziku vyvraždění vesnice svou jedinou milovanou osobou, snesla na děvče mocné a velmi obtížné zaklínadlo, díky němuž se z děvčátka stal kříženec. Jak děvče rostlo a každým dnem se z ní stávala dívka, začínala mít lehké výjevy nálady, při kterých byla agresivní a neústupná, až se jednoho dne při své zuřivosti proměnila do vlka. Žena opět udělala chybu, místo aby potlačila zkázu vesnice a nebezpečí které jí možná hrozilo, to ještě zvýšila. Žena dobře věděla, že při menším vytočení se vlkodlaci mění do zuřivých bestií a zabijí vše, co jim přijde pod tesáky. Žena však stárla a i když stvořila něco, co se nikdy nemělo narodit, chtěla to za každou cenu ochránit. Žena jakožto uznávaná starší čarodějnice mezi ostatními čarodějkami, svolala sabat, který připadal na letní úplňkovou noc.
Přesně na noc, kdy se měl konat sabat, žena vedla dívku hluboko do temného lesa. Moc dobře věděla, že tam nikdo z vesnice nikdy nepůjde, alespoň ne v tuto dobu. Na místě žena i s dívkou čekala, až dorazí všechny čarodějky ze všech koutů světa. Přesně o půlnoci žena dovedla dívku doprostřed již nakresleného kruhu, poté se odebrala na své již vyznačené místo, chytla se s ostatními čarodějkami za ruce a prastarým jazykem vyřtkly kletbu. Dívka si nic nepamatovala, pouze se za svítání probudila na místě, kde v noci stála. To, co se stalo, si nepamatovala, její paměť si udržela jen to, co se stalo před tím, než se vydala na místo, kde se měl sabat konat. Dívka se zvedla ze země a dlouhé minuty se zmateně dívala kolem sebe, dokud se neodvážila pro první kroky a nakonec chůzi. Nevěděla kam to jde a už vůbec nevěděla, kde se nachází.
Dívka kolem soumraku dorazila do vesnice, o které nevěděla, lidé na ní koukali skrze prsty. Dívka se tomu nedivila, měla na sobě jen bílou košilku a její tradičně krásně učesané vlasy byly teď rozcuchané a mezi prameny vlasů měla místy pár malých lístků. Ačkoliv vypadala jako nějaká lesní divoška, pozoruhodně se u ní zastavil zcela neznámý kočár zdobený zlatem a tažen majestátními bílými koňmi. Dívka se zastavila a nechápavě hleděla na dveře kočáru, ze kterých později vyšla ona žena, se kterou žila v chatrči. Bez zbytečných řečí vtáhla do kočáru dívku a i s ní jela pryč. Dívka se po celou dobu cesty dívala z okna a zachycovala každý detail na cestě, který si mohla pamatovat, nikdy nevěděla, kdy se jí to bude hodit. Dívka zpozorovala v dálce na kopci temný hrad, v nitru srdce doufala, že tam pojedou. Nikdy v životě sice ten hrad neviděla, ale už při prvním pohledu se jí hned zalíbil, vždy milovala temno a záhady. Dívce se poprvé v životě objevil na tváři lehký úsměv, když zastavili před velkou branou, která poukazovala na to, že do hradu opravdu pojedou. Dívala se po všech těch keřích a stromech, už jen při pohledu z dálky se jí to líbilo, nemusela být tomu místu na blízku, stačil jí pouhý pohled. V hloubi své duše doufala, že na hradě zůstanou, aby mohla zkoumat místa, moc se nezajímala o to, co tu dělají, hlavní pro ní teď bylo okolí, byla jím přímo očarovaná a nevšimla si, že zastavili před samotným vchodem do hradu. Pohledem přejela na sebe a trochu se začervenala, nemůže tam jít takhle, ne takhle rozcuchaná, ne takhle oblečená .. žena vystoupila z kočáru, popadla dívku za zápěstí a vytáhla jí ven. Žena nereagovala na to, že se jí dívka pokoušela zápěstí z jejího pevného sevření vytrhnout a svou silou jí zatáhla do tmavého hradu, ladným a klidným krokem šla chladnou chodbou ke dveřím, které byli na konci chodby. Dívka se cestou jakž takž uklidnila a následovala bez protestů ženu až ke dveřím. Žena s lehkostí otevřela dveře a vstoupila dovnitř, s trhnutím ruky sebou vtáhla i dívku a zavřela za sebou. Prošly další chodbou, opět žena otevřela dveře a zavřela za dívkou, opakovalo se to ještě několikrát, dokud nedošly do velké síně, na jejímž konci byl pozlacený trůn, na trůně seděla mladá žena, dívku zaujaly její dlouhé blond vlasy, které měla po pramenech různě svěšené za zády a přes ramena. Dívka vycítila, že žena která sedí na trůně není člověk, oproti lidským bytostem byla moc bledá a její oči byli neobvykle rudé. Žena pustila dívku až na pár metrů před ženou na trůně a odstoupila o pár kroků dozadu. Žena se zvedla z trůnu a ladným krokem sešla pár schodů, dvakrát obešla dívku přičemž jí ostře sjížděla pohledem, poté pohlédla na ženu která stála opodál a souhlasně kývla. Dívka nic nechápala a raději jen mlčela.
× O několika set let později ×
Uběhlo pár set let, dívka vyrůstala u ženy, která byla královnou Hannoverského království, přijala dívku jako svou dceru a učila jí. Dívka se od služebnictva dozvěděla, že celá královská rodina a rod nejsou lidé, neboť už po několik staletí vládne vampýří rod, služebnictvo byli pouze vlkodlaci, občas upíři. Dívka od ženy, která jí stvořila kouzlem, nedostala žádné jméno, její adoptivní matka jí prohlásila princeznou a pojmenovala jí po její zesnulé matce - celé její jméno znělo Haifa Amira Riasten Handal-Hakimi. Dívka se po dlouhá léta učila ovládat svůj vztek, přimět z vlčí strany nechat vlka uvnitř sebe aby se při vyprovokování nedostal ven. Učení všem možným věcem, jak vampýřím a vlkodlačím, tak démoním. Dívce o pár let později představili její nevlastní sestru, kterou před ní velkou dobu tajili, nejprve se museli ujistit, že ji nezabije, ale obě mladé dívky si hned padly do oka. Haifa si se svou novou přítelkyní a nevlastní sestrou, která nesla jméno Clementine, dosti rozuměla a jak se více poznávaly, zjistily, že obě mají stejný problém - neumí ovládnout svůj vztek a vlka v sobě. Časem se v obouch začala probouzet puberta, vzpíraly se příkazům, nechtěly poslouchat a později začaly dělat i věci, které nikdo netoleroval. Problémů na hradě stále přibývalo a ačkoliv obě nesly příjmení po nynější královně, nikdo s nimi neměl strpení a byly nakonec obě vyhnány a přenechány na pospas osudu.
Obě dívky se vydaly směrem na francouzské království s úmyslem si celou zemi podmanit a vzít pod svá temná křídla. Dívky nebyly lidé, krev která jim kolovala v žilách byla mocnější a silnější než kteréhokoliv nejsilnějšího člověka, pouhým dotekem dokázaly zabít, pouhým pohledem dokázaly zahnat na útěk stovky vojáků. Nikdo se jim nepostavil, nikdo jim nezkřížil cestu, byly jako bohyně, kam přišly, tam se jim klanili a projevovaly úctu, nikdo nechtěl zemřít v rukou jedné z nich. Oběma dívkám se jejich plán povedl - zabily nynějšího francouzského krále a všechny, co by je mohlo z trůnu svrhnout. Dívky nastolily ve Francii tvrdou diktaturu, každý jim musel dávat zprávy o tom, co dělá jeho soused, rodina, přátelé a naopak. Kdo porušil pravidla, byl zabit, při mírnějším trestu do smrti uvězněn. Po dobu několika let vládla Francii tvrdá ruka, avšak strach z neznámých silných bytostí se donesl až na samotný kraj Španělska, odkud se zpráva o dvou dívkách donesla až na samotný královský dvůr španělský. Španělská královna vyslala posla do Francie, aby dívky oznámil o její návštěvě na jejich hradě, nemohly odmítnout. Královna si Francii nechtěla zprotivit, jela tedy sjednat mír, který bude panovat mezi Francií a Španělskem do té doby, dokud královna nezemře. Sjednáním míru však královna nedala Španělsku lepší budoucnost, nýbrž je čekala zkáza a úpad. Zákeřná Clementine toužila po větší moci a vyslala několik nájemných vrahů rovnou na španělský královský dvůr zabít královnu. Její přímo temný plán jí vyšel a ona si bez váhání podmanila celé Španělsko, opustila svou nevlastní sestru a usadila se ve Španělsku. V zemi začal teror, hladomor a válka. I přes všechnu tu bídu a nepořádek se nikdo neodstěhoval ze země, báli se hněvu své nové ,,královny". To, co se dělo ve Francii a nyní i ve Španělsku, se nelíbilo jak Hannoverskému království, tak ostatním královským dvorům na území Německa. Německé královské dvory se sjednotili a vtrhli do Francie. Haifa byla natolik chytrá, že požádala jak dvou nevlastní sestru o pomoc ve válce, tak i krále z Itálie a dokonce i Portugalska. A jednoho letního dne se vojska Itálie, Portugalska, Španělska a Francie utkali s Německými vojsky. Výhra padla na stranu Haify, její krutost a nenávist k Hannoveru zašla natolik daleko, že poslala vojsko do Německa, aby i tam získala vládu. Její úspěch neznal meze, sice válka a dobývání trvala více než rok, ale štěstí se k ní přiklonilo, nejen, že vládla Francii, ale dokonce i polovinu Německa měla na své straně pod svou vládou. Štěstí vedlo v neštěstí. V Clementine se zrodila žárlivost k úspěchům své nevlastní sestry a napadla Francii. Tehdy, při jedné zimní noci už to nebyl ten rod, který bojoval jako jeden, té noci se vedl boj mezi Riasteny a Handal-Hakimi. Tvrdý, krvavý boj neměl vítěze, obě strany se stáhly a tím mezi sebou roztrhly rodinné pouto, pouto které je drželo při sobě. Zrodily se nové dvě linie - Riasteni, sídlící opět na Německém trůně a Handal-Hakimové, sídlící ve Francii. Clementine opustila Španělsko a nechala ho na pospas osudu, teď jí patřila Francie.
×.×.×
Oba rody se roztrhli a dál se rozvíjeli sami. Haifa nastolila v Německu mír, aby se její rodině žilo co nejlépe, celý rod a linie Riastenů se skládal z nadpřirozených bytostí, přesněji vampýrům a vlkodlakům, oproti své druhé polovině rodiny byli členové této strany rodiny silnější, chytřejší a většinou se při proměně dědil jeden z různých elementů, či silnějších schopností. Vampýři nemuseli lovit ve městech, lidé jejich rod milovali natolik, že se jim sami nabízeli před branami hradeb. Naopak, Handal-Hakimové byli pouze vlkodlaci, nic víc, vlkodlačí krev je vedla k větší zkáze, která dopadala na celou Francii. Lidé ze své rodné země utíkali do okolních zemí, nechtěli skončil mrtví někde v příkopu. Celý rod se po několika letech vytratil do různých zemí a nechali Francii opuštěnou. Trůnu se chopil neznámý šlechtic, velká inteligence a podnikání mu přála, do roka postavil Francii opět na nohy a udělal z ní překrásnou zemi, po válkách ani stopy. Celá staletí se po různých zemích říkalo, že rod Handal-Hakimů vymřel, že nezůstal ani jeden jedinec, každý o tom mluvil natolik hodně, že tomu časem uvěřil každý, kdo to slyšel.
Uběhlo přesně 250 let od poslední války mezi oběma rody, když se jednoho podzimního večera v sídle Riastenů objevilo pár neznámých osob, zneškodnili stráž a uvnitř hradu začali zabíjet i členy Riastenského původu. Té noci se vyvrátila pověst, že Handal-Hakimové vymřeli. Jejich strana rodiny se pouze rozmístila do nejodlehlejších míst všech zemí a dlouhá léta plánovali pomstu nejsilnějšímu rodu v celém světě. Tehdy Riasteny vyhnali za samotné hranice Německa až k moři, co se s nimi stalo poté, to nikdo nevěděl. Avšak, Riastenovi se stáhli daleko od Evropy, usadili se ostrově pár kilometrů od Jižní Ameriky, okamžitě si podmanili malé městečko zvané 'Xenias' a nastolili tam svou vládu. Ve městě začal chaos a nepokoje, lidé se po necelém půl roce rozhodli pro poslední plán - najmout si vampýří a vlkodlačí lovce. Haifyin rod nebyl nikdy více ohrožen, než nyní, ale i tak se rozhodla bojovat, čímž si nakročila ke své osudové chybě. Lovci měli všemožné zbraně pro zabití a již po pár minutách bylo Haifě jasné, že se musí stáhnout. Cesta, společně se zbylými přeživšími jí vedla zpět do Německa, rovnou do Hannoveru. Možná, že měli oproti nim Handal-Hakimové přesilu, ale síla vampýrů ovládajících element by se nevyrovnal ani nejsilnější vlkodlak. Haifa po namáhavém boji dostala zpět Hannover, svou druhou stranu rodiny nevyhnala, nechala je, ať se někde usadí. Zůstali v Německu, přesněji v Bremenu, kde se usadili na dalších pár set let.
×.×.×
Nové ,,peklo" v rodině začalo až narozením několika potomků Miriam Riastenové, jediné oficiální dceři Haify. Dětí se v rodině rodilo hodně, ale přímý potomci s čistou krví, stejnou jako má Haifa, .. celá rodina brala ony děti jako poklad, posvátné osoby rodiny. Všichni je chtěli vychovat k obrazu svému, chtěli je vidět jako budoucí nástupce, ale děti, jako by k nim nepatřili. Rodina měla stále více problémů udržet je v bezpečí, mimo okolí, ale když po pár letech všech šest potomků uteklo bůhví kam, v rodině zavládl chaos. Členové vlastní rodiny se vraždili navzájem, důvěra žádná, nikomu se nedalo věřit. Jediná Haifa se nechovala jako chladnokrevný vrah, ona jediná pátrala po pokladu rodiny, který se jí ztratil. Pátrání jí zavedlo znovu na onen ostrov, kde je kdysi napadli lovci. Svou vlastní rukou zavedla v rodině opět pořádek a dala jim naději, že je najde a přivede zpátky. Sama se opět vydala na onen ostrov do města najít to, co kdysi opravdu milovala. Svým příjezdem do města nikoho moc nezajímala, chtěla je najít úplně sama, překvapit je, .. ale když je našla, místo radosti ji čekalo pouhý pocit nenávisti a žárlivosti.
A tím se začala rodit další pomsta ..