Jméno:
Kezia
Příjmení:
Tisrilu
Rasa:
Démon
Původ:
Norsko
Pohlaví:
Žena
Věk:
150 let
Klan:
Akatsuki
Element:
Světlo
Povaha:
Kezia vypadá na rozdíl od své sestry velmi pasivní a neškodná. I když její minulost nebyla příliš příjemná a už od dětství se jí nesčetněkrát snažili zabít, vždy se usmívá. Avšak i přes toto chování není zcela to co si o ní lidi myslí. "Naivka"...Jen pár lidí opravdu poznalo její povahu celou a řekněme, že nedopadli moc dobře. Manipulace s lidmi jí šla vždy dobře a vždy dostane to co chce a jestli ne, její nevinný úsměv bude to poslední, co uvidí. Velmi miluje svou sestru a když nemá možnost jí být na blízku, nedokáže normálně existovat. Už od mala ji ochraňovala jak mohla a hodlá to dělat do konce svých dnů. Mimo to ráda hraje na housle (obzvlášť pro svou sestru) a vaří. Na tomto světě už pobyla nějaký ten čas, takže nemá problém vydedukovat co si lidí v daných situacích asi budou myslet a občas na jejich otázky které nikdy nevyslovili nahlas i odpoví a to ji dostává do značných problémů.
Minulost: Už od narození měla dost těžký režim, protože její rodina potřebovala vychovat někoho, kdo by mohl vést jejich podnik. Tudíž už od osmi let musela dělat důležitá rozhodnutí a nikdy si neužila "normální" dětství. Také byl velký problém s tím, že měla dvojče. Nikdo nepotřeboval dva následníky. Když se sotva narodily, už se snažili jedné z nich useknout hlavu a zbavit se "nepotřebného", ale to jedině způsobilo smrt několika služebných a zranění její matky, která byla ta, co držela sekeru. Jejich pud ochraňovat se navzájem byl silnější a zvítězil. Obě moc dobře ví, že jedna bez druhé nemohou používat své schopnosti na plno. Všichni si mysleli že si to nemůže pamatovat, ale ona často vidí ve snech svou matku a její úšklebek, když zvedá sekeru a následně ji pouští a křičí. To však nebylo poprvé, co se ji nebo Keziz snažili zabít, často se jim stávaly "nehody". Všechno to skončilo na jejich dvanácté narozeniny, kdy v jejich domě "náhodou" vypukl požár. Kezia s Keziz tuto nehodu přežily a v plamenech jejich domu kráčela Kezia se smíchem, jež slyšíte u šťastného dítěte, které právě dostalo přesně to, co chtělo.